O nás

Projekt | Podporují nás | Napsali o nás | Fotogalerie

Kdo jsme, co chceme a jak to děláme

Autonomní sociální centrum Klinika je komunitní, nekomerční a samosprávný projekt, který se snaží kriticky vymezit vůči „normálnímu“ fungování v kapitalistické společnosti.

Proč AUTONOMNÍ? Autonomní znamená, že o provozu a fungování Kliniky rozhodují ti, kteří ji využívají a provozují v duchu spolupráce, solidarity a vzájemné pomoci. Nebereme státní dotace, granty, ani „dary“ bohatých mecenášů, protože to vše omezuje autonomii, tedy fungování podle námi stanovených pravidel. Na rozdíl od běžných komunitních center, která zpravidla mají svého institucionálního zřizovatele, ať již státního, církevního či soukromého, v tomto autonomním sociálním centru usilujeme o nezávislé vztahy. Klinika vznikla zdola, byla „vybojována“ úřadům a „autoritám“ navzdory a provozujeme ji zdola. Základem fungování je plénum, které se koná každý týden a na němž se scházejí členové kolektivu a ti, kdo se podílejí na fungování Kliniky. Na těchto plénech se rozhoduje o všem zásadním, počínaje pravidly fungování a konče třeba rozdělením služeb na úklid. Pléna jsou tak institucí a zároveň školou přímé demokracie, kterou chápeme jako proces komunikace a rozhodování. Na Klinice je totiž vše samosprávné. Nemáme placeného ředitele ani manažery, kteří by udíleli příkazy a řídili, ale ani placené uklízečky a údržbáře, kteří by za mzdu vykonávali jejich příkazy. Veškerý provoz a fungování je samosprávné a dobrovolné na principu „ten dělá to a ta zase tohle a všichni dohromady udělají dost“.

Proč SOCIÁLNÍ? Na Klinice se neřídíme logikou ziskovosti. Služby a aktivity, které se v sociálních centrech odehrávají, jsou především odvislé na potřebách a přáních jak lidí, kteří centrum provozují a využívají, tak i širší komunity, čtvrti a města, ve které se sociální centrum Klinika nachází. Klinika je sociální, protože lidem umožňuje, aby se v tu pojímali a k ostatním vztahovali podle jiné logiky, než je ta tržní. Aktivity lidem umožňují, aby přestali být „podnikateli se svými životy“, kteří neustále přepočítávají a kalkulují, nakolik se jim co vyplatí, a v druhých vidí konkurenty či prostředek svého podnikání. Klinika se naopak snaží rozvíjet jiné sociální vztahy, hodnoty a subjektivity založené na sdílení, dohodě, spolupráci a vzájemné pomoci. Klinika je tak součástí naší každodenní vzpoury proti kapitalistickému diktátu placené práce za mzdu kombinovaného s neoliberálním imperativem, aby se každý stal podnikatelem se svým vlastním životem.

Proč CENTRUM? Protože Klinika se snaží poskytovat místo socializace, kde se lidé, často z odlišných sociálních skupin a s odlišným kulturním zázemím, mohou scházet a potkávat. Má být místem pro občanské spolky a iniciativy a se svým důrazem na iniciativu zdola a samosprávu a také důležitou sociální laboratoří a místem školy občanské a politické angažovanosti. Autonomní sociální centra Klinika se snaží nabourávat logiku spektáklu, kdy odborní profesionálové připravují jen program pro diváky a pasivní účastníky. Spíše se snažíme nabízet prostor a zázemí pro kulturní, sociální a politické aktivity zdola, které nikoho nediskriminují a respektují základní principy rovnosti mezi lidmi, etniky, rasami a pohlavími.

V městech, kde probíhá intenzivní komodifikace městského prostoru a každodenního života jeho obyvatel, která se projevuje na straně jedné růstem nákladů na bydlení a život ve městě jako takový, a na straně druhé v rozvoji především takových aktivit, které se řídí logikou podnikání a zisku, představují sociální centra důležitá místa pro celou řadu kulturních, sociálních a politických aktivit, které spojuje to, že jsou založeny na dobrovolnosti, neziskovosti a nekomerčnosti.

Proč v Praze potřebujeme takové autonomní sociální centrum, jakým Klinika je? Protože Praha v současnosti patří mezi nejlukrativnější města v Evropě, spolu s takovými velkoměsty jako Londýn, Berlín, Hamburk, Frankfurt či Paříž. To vede k nárůstu cen nemovitostí a nájmů. Čím dál tím více aktivit se podřizuje a/nebo je nuceno se podřizovat logice zisku a směnné hodnoty. Praha proto potřebuje takové prostory, které se budou vymaňovat z této generalizující se tržní logiky, protože člověk není jen homo economicus. Pro rozvoj demokracie, kterou chápeme jako proces, kdy se lidé podílejí (anebo alespoň mají možnost se podílet) na rozhodování o věcech veřejných, o tom jak město vypadá a jakým směrem se vyvíjí, jsou takové prostory nezbytné. Praha potřebuje místa a prostory, které budou otevřeny hodnotám užitným, kde bude možné rozvíjet sociální vztahy, které přesahují úzký individuální zájem. Praha potřebuje místa a prostory, kde se lidé scházejí jakožto občané a ne jako spotřebitelé, protože taková místa a prostory jsou nezbytná pro rozvíjení participativní přímé demokracie a mohou nám umožnit krůček po krůčku získávat zpět kontrolu nad svými životy.